Vroutek - neoficiální stránky města
Historie městečka | ||
|
Historie městečka... Pokud pojedete po trase Praha-Podbořany-Lubenec, budete projíždět městečkem Vroutek. Historie městečka je velmi zajímavá.
Jméno Vroutek je pravděpodobně odvozeno od slova " vrutice" , což bylo v severních Čechách označení pro bystřinu. Do konce 15. století se užíval název Wrutek. Od počátku 16. století nynější název Vroutek. Na přelomu 14. a 15. století dostal Vroutek statut městečka se všemi jeho právy21.
První zmínky o obci se objevují již v roce 1127, kdy byl Vroutek majetkem Kojaty Hrabyšice3. Ten jej daroval zderazskému klášteru v Praze. Křižovníci12 na Zderaze byli majiteli do roku 1393, kdy obec přechází do majetku benediktinského kláštera v Postoloprtech.
Roku 1420 se Vroutku zmocnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic6. Od roku 1420 se rychle střídali další majitelé. Kolem roku 1437 byl jeho majitelem Aleš ze Šumburka24. V roce 1535 držel část městečka Šebestián z Veitmile a druhou část měl ve svém držení Jiřík z Údrče25 (od roku 1510). Tuto část měl poté Jindřich z Údrče. V roce 1548 je jako vlastník uváděn Jan Valdemar z Lobkovic16, po něm v roce 1588 Radslav Vchynský z Vchynic.
Roku 1589 koupil Vroutek Vladislav Hrobčický z Hrobčic a v letech 1603-1628 je dalším vlastníkem Oldřich Hrobčický z Hrobčic. K roku 1631 se stal majitelem Heřman Černín z Chudenic2, který spojil Vroutek s panstvím Petrohrad (Petrosburk), a to až do roku 1748.
V 18. století dochází k obnově městečka těžce poničeného 30-ti letou válkou. V roce 1802 zde byla umístěna vojenská posádka. Velký prospěch obci přinesla stavba silnice do Karlových Varů a budování železnice na trase Praha-Duchcov.
Historie kostela sv.Jakuba...
Stáří kostela sv. Jakuba Většího umělěckohistorická literatura neurčuje shodně.
D. Líbal usuzuje na 4. desetiletí 13. století, vlastnický kontext objektu přitom nechal stranou.
V. Birnbaum naopak předpokládal, že v době Kojatova testamentu vroutecký kostel stál. K témuž časovému zařazení se přihlásila i A. Merhautová. Současně by to odpovídalo textu z Kroniky městečka Vroutku, ve kterém stojí: " Kostel sv. Jakuba Většího byl pravděpodobně postaven některým z předků kojaty Hrabyšice z Mostu (původní majitel Vroutku), možná, že jeho otcem Hrabošem, komorníkem, který se připomíná v letech 1188-1207.
V 19. století sloužily prostory kostela jako sklad a sušírna sena a chmele.
V 50. letech 20. století začala série oprav kostela. Po roce 1945 byl kostel v souvislosti s příchodem volyňských Čechů poskytnut pro liturgické účely pravoslavné církvi. V tomto období byl v lodi nainstalován ikonostas5. Bohuslužby zde byly konány ještě v roce 1969. Kostel navazuje na umělecký proud, který se projevil na palácové kapli v Chebu a v tamním kostele sv. Mikuláše, tedy v podstatě proud alsaský a franský.
Románský emporový (tribunový) kostel sv. Jakuba Většího je jednou z nejvýznamnějších sakrálních staveb z pozdní doby románské v Čechách.
Budova kostela se skládá z obdélné lodi zakončené na východní straně půlválcovou apsidou, krytou kamennými deskami, pocházejíc z doby výstavby kostela. Na západní straně přiléhá k lodi na spáru věž obdélníkového půdorysu. Objekt je vybudován jako celek kvadříkovou technikou13 z tzv. litého zdiva15. Vyjímku činí horní část věže, která byla v blíže neznámé době, pravděpodobně koncem
16. století, přezděna z lomového zdiva, přičemž byla zřízena i jednoduchá půlkruhově završená okna. Důvodem byl požár věže v 16. století. Podobně vzniklo i vyšší okno na východní straně věže. Věž je oživena malými kulatými okénky, na západní straně v přízemí je větší okno a na jižní straně čtyřlisté.V prvním patře věže je na severní straně portál ukončený břevnem nesoucím vpadlé pole a nad ním oblouk z klenáků7, pod jeho nadpražím je umístěna vousatá hlava s delším vlasem spadající na uši. Severním portálem v patře věže je přístupna tribuna.
Také východní štít lodi byl přezděn z lomového zdiva, z originálního obkladu se zachovalo pouze severovýchodní nároží18 s profilovaným22 blokem patky štítu a zalomenou římsou. Ve východním štítu se nachází nad střechou apsidy nika19 s rustikální plastikou sv. Jakuba Většího, bohužel se jedná pouze o kopii. Městečko Vroutek má také svátého ve znaku.
Kostel je zvláštní svou " dvojbarevností" , důvodem je použití dvojího materiálu, z něhož je zbudován. Části dekorativní, obloučkový vlys, římsy a ostění20 oken jsou pečlivě vypracovány z bílého pískovce a ostatní je z červených kvádrů. Bohužel kontrast barev není v dnešní době tak viditelný.
Zdi kostela spočívají na profilovaném trnoži, ze kterého vyrůstají čtyři profilované lisény14, které člení severní a jižní průčelí na tři pole. Lisény jsou spojeny vlysem vlnkovitého tvaru, nad nimiž se táhne zubořez27 a římsa. J. Lehner zaznamenal ještě nad touto římsou hladký pás členěný puklicemi, jedná se ale o chybnou hypotézu. Podobně je také členěna apsida.
Na jížní straně lodi jsou dosud zachovány tři okna. Dvě z nich osvětlující loď, jsou neobvykle vysoká, do hrany jejich ostění jsou vloženy pruty. Třetí, dvojité okno bez sloupků, osvětluje tribunu. Okno v ose apsidy, kryté kamennými původními deskami, je půlkruhově ukončené, do pravoúhlých ústupků jeho ostění jsou opět vloženy pruty. Na severní straně lodi je pouze jedno původní okno ve středním poli, tvarem podobné oknům jižním.
Vchod do kostela je na severní straně uprostřed chrámové lodi. Zvýrazňuje ho románský portál z doby kolem roku 1227, umělecky provedený, ale značně poškozený. Vzrůstá z profilovaného trnože a je dvakrát pravoúhle odstupňován. Ústupek byl vyplněn sloupkem s krouceným dříkem, k ploše vnějšího ostění byl patrně připojen polosloup, který s protějším nesl stříšku nebo štít, umístěný nad archivoltami portálu. Jehož předsazená, horní archivolta vynášela předstupující zdivo střechovitě ukončeného štítu, jak to dokládá tvar jizvy nad portálem.
Vnitřní prostor je v apsidě sklenut konchou8. Původně plochostropá loď je zaklenuta valenou klenbou s lunetami17, pocházející z doby úpravy kostela v 17. století. Tribuna v západní části lodi je zničena, zůstaly po ní přízemní polopilíře. Patrně byla podklenuta třemi křížovými klenbami, jak napovídají jejich disky na stěnách. Obloukem sestupovalo z lodi do prostoru podvěžního, klenutého dvěma poli křížové klenby. V patře věže spojené obloukem s tribunou se zachovaly dva prostory. První z nich, valeně klenutý, byl přístupný přímo z tribuny. Druhý je křížově klenutý a nachází se zde malý krb s komínem v síle zdi. Z prvního prostoru stoupá schodiště ve zdi do dalšího patra věže, které je zcela uzavřeno, nejpevnější část věže. V nejvyšším patře věže byla s největší pravděpodobností původně sdružená okna.
Uprostřed chrámové lodi se nacházela rodinná hrobka rodu Hrobčických. V roce 1808 našli dělníci ze dvora, při úklidu, pod pomníkem Doroty Hrobčické, tři sta kilogramů těžkou rakev se dřevěnou vložkou a zbytkem těla. Z rakve bylo ulito šest těžkých velkých oltářních svícnů pro kostel.
Stavba zůstává do dnešní doby dokladem vysoké stavební kultury doby svého vzniku. Sám půdorys a prostorové ztvárnění je toho důkazem, nemluvě o vysoké úrovni kamenických prací.
Dosud neukončená obnova kostela sv. Jakuba Většího ve Vroutku trvá s přestávkami již déle než
30 let. V mnoha ohledech je zvlášť typickým příkladem postupů a způsobů, jakými se u nás památky rekonstruovaly v minulé éře a jaké, bohužel, namnoze přežívají dodnes. Oprava kostela se stala aktuální v roce 1957, kdy Státní památková správa vyzvala MNV ve Vroutku
k uvolnění bezprostředního okolí kostela pro stavenišťní zařízení. Objednávka projektových prací byla podána KNV v Karlových Varech u Výtvarné služby ČFVU dne 7. 10. 1957. Vypracováním projektu byl pověřen ing. arch. Ladislav Kozák z Karlových Varů. Z fotografické dokumentace je patrné, že byla nutná obnova střechy. Zjevný byl také špatný stav dřevěného profilu římsy lodi na jižní straně. Jeho prvotní přístup k obnově havarijního pláště kostela byl velmi uměřený a rozumný. Projektant se omezil na nutnou výměnu nezachranitelné střechy a krovu stavby a s tím související náhradu vyhnilé dřevěné barokní římsy lodi za římsu cihelnou, nijak nepředstírající románský slohový projev. Poškozené části kamenného kvádrového líce budovy měly být vyspraveny omítkou barevně i strukturou přizpůsobenou povrchu. Úsporností a funkčností svého vědomě skromného řešení
L. Kozák v mnohém přejímal zásady tzv.Benátské charty. Tento významný mezinárodní dokument z roku 1964 koodifikoval osvědčené etické i odborné principy péče o památky a historická sídla. Práce byly přerušeny odstoupením stavebního podniku OSP Sokolov poté, co ONV v Sokolově vyřadil tyto práce z plánu na rok 1960. V důsledku toho nedošlo k opravě apsidy, omítnutí horní části věže, východního štítu, k dozdění mezery mezi stávajícím zdivem západního štítu a novou zvýšenou střechou. Následovalo nezbytné dokončení prací na kostele v roce 1962.
V roce 1969 se domáhal P. Václav Vávra (zpravodaj památkové péče) opravy spadlé části románského portálu a dalších částí kostela. Jelikož projekt vypracovaný L. Kozákem nepočítal s podobnými opravami, byly tyto požadavky zamítnuty. Následovaly dva projekty od Jiřího Vovsa z roku 1972, Zdenky Novákové a Beryl Schütznerové z roku 1978, které vycházejí z nedostatečného poznání památky a chybných představ o její původní románské podobě.
Autoři projektů, bez snahy o vlastní stavebně historický průzkum a hlubší poznání stavby, vzali za základ dnes již realizovaných doplňků téměř sto let starou, velmi nepřesnou rekonstrukci předpokladané románské podoby stavby od F. J. Lehnera, publikovanou v roce 1905. Vedle Lehnerem volně vymyšleného zakončení východního štítu lodi převzali i jeho nešťastnou představu o existenci a podobě korunní římsy a terčíkového vlysu opřenou o mylnou interpretaci smyslu profilace, donedávna dochovaného vrcholového kvádru na severovýchodním nároží lodi. Jak bezpečně zjistili M. Radová a J. Škabrada, nejde o zakončení horizontálního vlysu. Nemístný perfekcionismus vedl autory rekonstrukce k obnově kvádrového pláště věže i v částech, kdy byla po požáru již v 16. století téměř z poloviny přezděna lomovým zdivem. Bez fuknční i estetické nutnosti tak byla navenek eliminována význámná fáze historického vývoje památky. Zcela vymyšlený je romantizující kamenný sloupek jižního okna na tribunu.
Pokud jde o celkový rozsah výměny dožívajících původních kamenných prvků stavby, byla ponechána zcela na úvaze dodavatele. U většiny prvků není jasné, proč byly vyměněny a kdy se tak stalo. Rovněž chybí jakákoliv dokumentace jejich původního umístěný, což prakticky znemožňuje případnou anastylózu.
Na původní stavbu byl použit místní bělavý arkózový pískovec a červený slepenec z Kryr. Při rekonstrukci byl použit božanský pískovec, kterů se od místních materiálů liší zrnitostí i barvou. Již před opravou kostela měl být zvolen vhodnější materiál na výměnu stavebních dílů postižených erozí. Při prohlídce interiéru kostela byla na vnitřním líci jižní stěny lodi a v apsidě zjištěny plochy bohatě pokryty bílými výkvěty novotvořeného minerálu, pravděpodobně se jedná o sádrovec. Svědčí o pokročilém stadiu " nemoci kamene" vlivem zvětrávacích procesů, kdy postupně dochází ke změně povrchu , mechanických vlastností a celkového vzhledu. Je nezbytné, aby byla v blízké době zvolena vhodná metoda odsolení, očištění a případné konzervaci postižených míst.
Výzkum okolo kostela sv. Jakuba v r.1973...
Výzkum ve Vroutku roku 1973 byl prováděn na žádost ONV Louny jako součást generální opravy kostela a úpravy jeho vnějšího areálu. Úkolem výzkumu bylo
Po ukončení výzkumu byly učiněny tyto závěry.
Konstrukce základů kostela byla z lomového kamene a hrubých balvanů. Ve vrstvě původního povrchu byly nalezeny fragmenty keramiky se šedým přepáleným střepem. Při bližším výzkumu zdiva v hloubce 40 cm bylo zjištěno, že povrch tzv. předzákladu je vyložen z plochých kamenů.
Ve vrstvě o hloubce 20 - 30 cm se objevily dislokované lidské kosti spolu s fragmenty keramiky. Těsně u zdiva věže byly v této vrstvě zjištěny porušené dětské hroby. Později byl založen hlubší výkop podél západního okraje od zdiva věže směrem k severu. V písčitohlinité vrstvě, 20 cm pod dosaženou úrovní, byly částečně zjištěny tři hroby, orientované hlavou k západu. Další celý hrob byl zjištěn severně od nich. Hloubka uložení hrobů 80 - 90 cm. Po zjištění hrobů byl proveden v severozápadní části průkop kumulací kamenů. Pod vrstvou sutě, v hloubce 90 cm, byla zjištěna hlinitá půda, v níž byl zachycen kostrový hrob. Celkové shrnutí:
Za předpokladu, že kostel jako stavební celek s tribunou ve věži a její částí vtaženou do lodi a nesenou přízemní arkádou, existuje myšlenka objektu, spojeného můstkem, který vede do prvního patra věže.
Při západní straně cesty mezi kostelem a oplocením zahradního pozemku bylo zachyceno zdivo současně bylo zachyceno nároží objektu. Uvnitř objektu byla situace odlišná, síla zdiva dosahovala až 90 cm. Bylo objeveno nejen vnitřní, ale též vnější nároží. Bylo také možno sledovat východní zdivo směřující k severu - severovýchodu. Konstrukce zdiva je kvádříková, z červeného pískovce.
V dalších vrstvách byly nalezeny zbytky keramiky. Za podloží objektu lze považovat nejspodnější červenou těžkou hlinitopísčitou půdu, v hloubce 70 cm. Rozbor nálezů dovoluje konstatovat, že kamenný objekt západně od kostela byl založen spolu s kostelem nebo brzy potom a že zanikl, pravděpodobně požárem, v průběhu 1. poloviny 14. století.
V předpokládaném místě báze podpěry tribuny byly provedeny vrty , pomocí nich bylo zaznamenáno obvodové zdivo lodi kostela s výstupky pilastrů, jež nesly původní tribunu.
Uvnitř kostela byly nalezeny fragmenty románské architektury.
V oblasti za apsidou kostela byl zjištěn kostrový hrob se stopami dřevěné rakve, orientovaný od západu k východu, u jehož lebky po pravé straně ležela bronzová esovitá záušnice. Hrob byl porušen hrobem mladším.
Nálezy získané archeologickým výzkumem ve Vroutku je možno rozdělit do tří skupin
Nálezy ze zásypů a navážek.
Jedně se přavážně o úlomky mladší keramiky s polevou. V menší míře jsou zastoupeny i úlomky starší keramiky, které se dostaly do souvrství navážek překopáváním starších vrstvech. Nejčastěji jsou mezi keramickými nálezy zastoupeny hrnce, poklice, kachle, pánve, talíře, džbány a pekáče. Povrch nádob je režný, zdobený na řadě úlomků červeně malovaným dekorem, vyskytuje se i rýha na pohrdlí nebo plastický dekor. Nádoby jsou s polevou i bez ní. Celkově můžeme keramiku označit jako typickou a běžnou, z pozního středověku a z počátku novověku a časově ji zařadit do období od 2. poloviny 15. století do počátku 17. století. Je příznačné, že se nevyskytují fragmenty nádob s oboustrannou polevou. Kamenina byla zastoupena jediným fragmentem. Nálezy ze sídlištní a zánikové vrstvy objektu a nálezy z terénu příslušného stavbě kostela.
Převážně nalezeny úlomky nádob a nepolévaná keramika. Nejpočetněji byly nalezeny v této skupině hrnce, v menším počtu misky a poklice, láhve, masivní zásobní nádoby a ve dvou případech i mísy. Starší keramika je většinou lepená a obtáčená. Svým charakterem odpovídají nálezům keramiky z pozdních dob hradišťních. Rámcově můžeme skupinu starší keramiky datovat do 13. - 14. století. Některé úlomky náleží již do 1. poloviny 13. století, převážná část ale spadá do 13. století.
Nálezy hrobů vně kostela a předměty v nich nalezené.
Kostrové hroby nalezené vně kostela na jeho severní straně dokládají existenci hřbitova a fuknce kostela jako farního. Lze předpokládat, že po založení nového kostela v roce 1726 se přestalo pohřbívat u sterého kostela. Další doklady pohřbívání byly zjištěny na východní straně za apsidou. Všechny nalezené, kromě jediného, byly hroby bez nálezu. Jediný hrob za apsidou měl u sebe bronzovou esovitou záušnici většího průměru a je tak dokladem prvotního pohřbívání v době založení kostela. Hrob nalezený v podvěží obsahoval větší počet nálezů - sedm knoflíků, medailon a dvě mince, kromě dvou železných hřebů z rakve. Tento hrob je možno považovat za mladší, ze 16. - 17. století. Ostatní nálezy.
Kostěnná střenka nože, která byla nalezena spolu s úlomky keramiky ze 13. - 14. století, železný hák, železné rameno - fragment, železné kladívko a železný hrot šípu s tulejí a fragment třmene, které byly nalezeny při výkopu v podvěží. Příklady se severozápadních Čech naznačují též určitou stratifikaci mezi těmito ranými sídly, danou zřejmě sociálním postavením majitelů. Ve Vroutku (o. Most) byl v 70. letech 20. století v blízkosti honosného románského kostela sv. Jakuba Většího proveden výzkum, který SZ směrem od svatyně ve vzdálenosti 10 metrů zachytil zbytky zahloubeného objektu s kamenným základem (jeho šíře byla 90 cm, líc byl pečlivě seskládán z pískovce, zatímco jádro tvořily amorfní kameny; kameny byly spojovány jílem). Jeden z rozměrů objektu byl cca 10 metrů, druhý rozměr se nepodařilo zachytit; protože se výzkum musel omezit jen na malou plochu, nepodařilo se zjistit ani pozůstatky hospodářského zázemí a rovněž nevíme nic o ohrazení areálu. Z písemných pramenů nicméně vyplývá, že dvorec patřil bezdětnému Hrabišici Kojatovi, který jej v roce 1227 prodal křižovníkům na pražském Zderaze. Ve své době nepochybně významné sídlo tedy zřejmě tvořila kamenná spodní část a dřevěné obytné patro, spojené lávkou s kostelem, který nepochybně v době změny majitele dvora již stál. Kostel je nejen skutečně velmi reprezentativní stavbou, ale též je uváděn jako doklad, že takovýto typ kostelů mohl poskytovat svému okolí též bezpečné útočiště: zdi u dveří mají tloušťku až 130 cm, takže zde mohly být zapřeny velmi masivní zásuvné závory, obranyschopnost podporovalo i promyšlené umístění vstupů, kdy oba vedly do částí spolu komunikačně navzájem nepropojených.
Kostel sv.Jakuba jako opevněné sídlo...
O zvonu v kostele sv.Jakuba...
- jeho kostel a zvon
Jelikož zde máme příbuzenstvo, občas se tu vyskytneme, a tak, když mi bylo sděleno, že klíče od starého kostela a povolení k návštěvě nám mohou dát na obecním úřadě, nebylo nic lehčího, než tam zajít. Ochotný pan starosta nám půjčil i žebřík. Nyní už je vybudováno dřevěné schodiště přímo ke vstupu na věž, ale tehdy nebylo, a tak to bylo velice zábavné. Jelikož je kostelík románského původu, dostávaly jsme se na věž úzkou chodbičkou podél zdí, než jsme stanuly u dřevěných schodů, které nevypadaly zrovna nejpevněji. To byl naštěstí jen dojem. Byly tu však hromady holubinců, pukavců i mrtvých holubů, protože v té době tu ještě nebyly okenice. Díky Bohu se asi našly finance nejen na ně, ale i na to venkovní schodiště. V prostoru zvonového patra na dřevěné stolici je místo pro dva zvony, z čehož tu zůstal jen jeden. Mladší a menší zvon, podle historických pramenů ulitý kolem roku 1815, zmizel asi ve druhé světové válce. Napadla mě spekulace, že může být v místním rybníčku přímo pod kostelem, ale asi to tak bohužel není. Zachoval se alespoň jeho popis. Zvon, který zde zůstal, nechal ulít tehdejší majitel Vroutku Vladislav Hrobčický a další pánové. Podle informací naší tety zazněl naposledy v roce 1977, poté používala obec při úmrtí občanů nahrávku na desce. V době naší návštěvy zvon nutně potřeboval otočit a vyměnit srdce, neboť byl dosti vytlučen a srdce bylo strašlivě rezavé. Vloni se našel někdo z obyvatel, kdo zase začal zvonit, čímž si dovoluji mu, jí nebo jim vyslovit chválu. Zvon
Zvon nese nápisy v němčině. Pod čepcem: “ Léta 1591 nebožtík Lorentz Meltzer, jenž zde ve Vroutku odešel v Pánu dne 1. března, zanechal v závěti 27 kop na zvon” ; a na věnci (podle nápisu měl být zvon původně umístěn do kostela sv. Jana): ” Hanns Wildt v Jáchymově nechal mě lít celé církevní obci, jež společně do Vroutku do malého kostelíka sv. Jana nechala mě odlít” . (Překlad je dost křečovitý, ale zkuste si to sami..) Dále jsou na plášti plastiky křížů. Kolem kříže obtočeného hadem je citát z evangelia sv. Jana (také v němčině): “ A jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak musí povýšen býti Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný.” Naproti Ježíš na kříži, u nějž stojí Panna Marie a Jan Evangelista. Pod patou kříže je městský znak Jáchymova. Po stranách kříže jsou rodové erby rodu Hrobčických a k nim nápisy, komu přímo patří. Vidhostice... Vesnička Vidhostice, kde se nachází 8 km jihozápadně od Podbořan. Do vsi zřídka zajíždí autobus z Podbořan. Pěšky se do Vidhostic dostaneme z železniční zastávky Vroutek, vzdálené asi 3 km.Ve vesnici stával barokní zámeček, který byl komunisty zbourán a na jeho místě byly vystavěny ocelové kolny. (red. děkuje FČ) Vedle fary stojí kostel sv. Martina, jehož část věže se zřítila. Nejstarší zmínka o vsi Vidhosticích je z r. 1252, kdy byl jejím vlastníkem vladyka Radim. Zdejší statek byl později v držení různých šlechtických rodů. Až v r. 1543, kdy Vidhostice vlastnil Jiří Úlický z Plešnice je prvně doložena zdejší tvrz. Později tvrz a dvůr vlastnili až do roku Údrčtí z Údrče. V druhé polovině 20. stol patřil zámeček státnímu statku a v 80 letech byl zbourán. Lužec... Nejstarší zprávy o vsi a zároveň tvrzi Lužec jsou z roku 1447, kde je držel Ojíř z Lubence. Další zprávy o Lužci jsou až z r. 1577, kdy od Mikuláše z Lobkovic získal Lužec s tvrzí Jindřich Brozanský z Vřesovic. Od něj získal Lužec Adam Ferdinand Údrčský z Údrče, jemuž za účast na stavovském povstání v letech 1618 – 1620 byl Lužecký majetek v roce 1623 zkonfiskován a Královská komora ho prodala v r. 1627 Ludvíku Neslingerovi ze Štampachu. Štampachové drželi Lužec až do r. 1830. V roce 1794, za Františka Václava ze Štampachu, který byl nejvyšším purkrabím, stály při dvoře ještě zříceniny tvrze, které dala Marie Pachtová, rozená Štampachová, strhnout a na jejich místě postavit zámek s anglickým parkem. Od r. 1852 patřil Lužec Baerenretheirům, z nichž Josef Maria Baerenretheir dal zámek přestavět v romantickém slohu. Po roce 1945 připadl zámek československému státu a od r. 1950 sloužil státnímu statku v Lubenci jako ubytovna. Ještě v roce 1967 byl zámek opraven a sloužil pak jako sklad. Současný vzhled zámku však již jeho romantický sloh z konce 19. stol. nepřipomíná. Skytaly... Pozdně barokní kostel sv. Markéty z let 1782-1784, barokní zámeček s mansardovou střechou. U potoka hrázděné domy čp. 8 a 13 z 19. století. Mukoděly... Pohlednice z roku 1967:
Naši slavní a méněslavní obyvatelé a rodáci z Vroutku a okolí:- František Arnold Vogl, profesor pražské konservatořeZdroj: Hana Skočková, Rodopisná revue on-lineKdyž se tak probírám jmény a povoláním svých předků, kterých už jsem nashromáždila pěknou řádku, lituji, že jsem po některých z nich nepodědila jejich nadání. Tři barokní malíři v rodu Jahnů - výtvarné nadání nemám. Ještě horší je to s hudebním sluchem a zpěvem. Můj prapradědeček Vogl by ze mne rozhodně radost neměl. Byl totiž operním pěvcem a později profesorem na konservatoři.Franz Arnold Vogl (*20. 7. 1821) pocházel z Vroutku (německy Rudig) na Karlovarsku. Jeho předci byli mezi německými osadníky, kteří osídlili pusté městečko, vypálené a vydrancované Švédy v roce 1645. Jeho otec Johann Vogl (*19. 10. 1796) byl soukeníkem, s Marií Annou Kirschnerovou měl jediného syna. Zámožní rodiče brzy začali podporovat hudební talent svého potomka. Už jako třináctiletého ho poslali do Prahy, kde se v letech 1834 - 1840 vzdělával na pražské konservatoři u profesorů Schnepfa a Gordianiho ve zpěvu. Vynikal krásným barytonem a živostí přednesu, takže už jako devatenáctiletý vystoupil jako Alfonso v Mozartově opeře Cosi fan tutte. Povzbuzen úspěchem, odešel do Vídně, kde se zdokonaloval ve zpěvu u mistra Padialiho, prvního barytonisty tamější italské opery. Po návratu vystupoval v Standestheater (Stavovském divadle). Jeho parádní rolí byl Leporello v Donu Giovannim i Hans Sachs ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských. Jako dobrý zpěvák byl často zván do šlechtických rodin. Zamiloval se do mladé Češky Boženy (Beatrix) Chudobové (*10. 10. 1836, †1929), dcery Vojtěcha Chudoby, majitele velkostatku Vokovice a Marie roz. Eckhardtové. Její vlastenečtí rodiče nejevili žádné nadšení, že by se měla provdat za Němce a navíc za „komedianta“. František Vogl na přímluvu svých šlechtických příznivců získal místo profesora na pražské konservatoři a divadelní kariéru pověsil na hřebík. Pak teprve rodiče nevěsty k sňatku přivolili. Z manželství se Voglovým narodily dvě dcery. Prvorozenou holčičku držela při křtu v kostele u sv. Štěpána hraběnka Marie Isabella von Thurn Taxis, rozená hraběnka zu Eltz. Po ní dostala jméno Isabella (*17. 4. 1856). O čtyři roky později přišla na svět Božena (*15. 7. 1860). Rodiče se dohodli, že starší dceru dají do německých škol a mladší bude vychována česky. Ale život někdy dovede být velmi ironický. Moje německy vychovaná prababička Isabella se provdala za dobrého Čecha JUDr Fridricha (Bedřicha) Jahna. O těch jsem už do Rodopisné revue psala dříve. Její sestra Božena si vzala sudetského Němce Ludwiga Jaroschku (*25. 8. 1856) z Hanschpachu (dnes Lipová) ve Šluknovském výběžku. Měla s ním dva syny a dceru. Manželství nebylo šťastné, Jaroschka ji opustil. Starší syn Ludwig Jaroschka byl dentistou v Görlitz, kde tragicky zahynul, utopil se. Mladší Arnold Franz Jaroschka podědil dědečkovo nadání, byl operním pěvcem v Hamburku. Nejmladší dcera Isabella se provdala za řeckého důstojníka Nasose Panadiotakose, kterého poznala, když byl za 1. světové války v zajetí v Praze. Odstěhovala se s ním do Athén, on se později stal řeckým ministrem obrany. František Arnold Vogl vyučoval na konservatoři nejprve sborový, pak i sólový zpěv. Někteří z jeho žáků dosáhli světového úspěchu. Byl i velmi plodným skladatelem líbivých písní na slova českých vlasteneckých básníků, které se staly kmenovou součástí repertoáru zpěváckých spolků. Složil jich kolem stovky. Pro jejich slovanské zaměření měl dokonce nepříjemnosti ze stran c. a k. policie. Zemřel po záchvatu mrtvice 30. 12. 1891. Jeho vdova ho přežila o 38 roků, dožila se 93 let. Autorem Voglova biogramu v Čs. hudebním slovníku osob a institucí (1963) byl hudební historik prof. Gracian Černušák:Vogl František Arnold, čes. zpěvní pedagog a sklad., n.20.VII.1821, Vroutek (u Žatce), z.30.XII.1891, Praha. Často Vogel. Na pražské kons. žák Jos. Schnepfa (1834/38) a Giov. Gordigianiho (1838/40). Zpíval po absolutoriu velmi úspěšně velké baryt. úlohy v ústavních představeních. Zdokonaliv se ve Vídni, věnoval se v Praze pedag. činnosti. Suploval na kons. zpěv sborový (od 1846), později též sólový na mužském odd. (od 1855), nakonec prof. sólového zpěvu (1864/83). Z jeho žáků vynikli dramat. pěvkyně Mat. Mallingerová, basista Jos. Krolop a barytonista Aug. Vyskočil, později pedagog a dirigent. Svůj značný uměl. rozhled osvědčil též jako ředitel Žofínské akademie (1851/55). Velmi plodný sklad.líbivých písní a zvl. liedertaflovských muž. sborů vlasteneckých a společenských: Šestý červenec (Klácel, 1846), Černá země (J.E.Vocel), Cikáni (s ten. sólem, 1851), Naše řeky, naše hory (J.Jahn), Kovářská (F.L.Rieger), Moře hučí, moře dme se (Jahn), Půda vlastenecká (V.J.Picek), Na Vltavu, Dům otcovský, Povzbuzení k tanci aj. Byly kmenovou součástí repertoáru našich zpěv.spolků, vycházely u Christopha & Kuhé, Rob. Veita, pak u FU (Cikáni, Dalibor 32). Srb-Debrnov: Slovník. D XIX-1892, 20/21. Branberger. Sborník kons. 86. Český nár. zpěvník 1949.Ilustrace z rodinného archivu autorky: F. A. Vogl, jak ho nakreslil Quido Mánes:
F. A. Vogl, jak ho nakreslil Quido Mánes. < xml:namespace prefix = v /> |
Vroutek se nachází směrem jižním od města Podbořan. První zmínka o městečku pochází z r. 1227. Název souvisí se jménem “ vrutice” , jak se prý nazývaly v severních Čechách bystré potoky. Kostel sv. Jakuba Většího je klenotem českého románského stavitelství, neboť je románským tribunovým kostelem ze druhé čtvrtiny 13. století. Zdivo nejvyššího patra věže je ale barokní. 
